Pokud pro svůj spokojený život potřebujeme věci, nikdy nebudeme sytí, věčně budem hladovět.
A pokud přece jen na ně dosáhnem, zjistíme, že jiní jich mají víc a lepších a že ty, které jsme značným úsilím získali, ztratily časem lesk a zastaraly. V honičce za nimi, a z nich plynoucím společenském uznáním, marnotratně cestou trousíme své zdraví, dobré lidské vztahy a pohříchu i morálku. Když doběhneme jakoby do cíle, cítíme se chudší než na startovní čáře. Marně vzpomínáme, kdy jsme naposledy zabořili s láskou prsty do vlasů svých dětí, kdy jejich slova hřála víc než polední slunce, kolik lidí marně čekalo u cesty na naše povzbuzení – a kdy jsme se naposledy klidně vyspali.
A tak, pokud čas ještě zbývá, mějme na mysli víc lidi než věci a užívejme přítomnosti z plných plic…
